Focení na vypuštěném rybníku - Silvestr Szabó

Focení na vypuštěném rybníku

Vypouští se rybník a to je ASI nejlepší čas na focení volavek a bahňáků tady u nás. Našel jsem si celkem dobré místo kdy bude kryt trochu dál od výlovu, tak že rybáři nebudou volavky a další hladové ptáky rušit při lovu drobných rybek které zůstaly v loužích vypuštěného rybníka. Postavil jsem kryt přímo pod velkým dubem, kterého větve jsou skloněné až k bývalé hladině rybníka. Výhled je skvělý na všechny strany a co je asi nejlepší tak že slunce budu mít při jeho východu hned za zády, a až do oběda mi bude pěkně nasvicovat místo kde volavky loví.
Trochu mi dělalo starost bahnité dno čerstvě vyypuštěného rybníka. Celé jsem ho vystlal listím a postavil kryt. Když jsem to uvnitř krytu dával celé dohromady, už se kolem mě začali slétávat první ptáci. Jako první přiletěli Jespák obecný (Calidris alpina) Chvilku za ním přišly nebo spíš přilezly po bahně mladé potápky roháči. Neodolal jsem a hned jsem vytáhl fotoaparát. Jak naschvál ale začalo intenzivně pršet. Na štěstí jsem kryt postavil tak aby do něj nepršelo . I když lilo jak z konve ptákům to nijak nevadilo. Za chvilku se na místo slétly i volavky popelavé. Stály v tom dešti jak špatně vytesané sochy na Karlovém mostě. Déšť nemněl konce a ustál až po 4 hodinách. Bylo málo světla a tak snímky nic moc . Začalo se smrákat a tak sem nechal kryt stál a jel domů. Ráno jsme s Liborem přijeli k rybníku ještě za tmy nalezli jsme do krytu a čekali na svítání. Jenom že jak naschvál začala padat hustá mlha . Bylo už 8 hodin a pořád kvůli mlze bylo focení o ničem. Přitom byly tak krásné scény kdy volavky bojovaly s většími rybami . K nim se přidávali i mořští racci a hned u krytu bylo opravdu veselo. Jenom že mlha né a né se zvednout i když sem se s Liborem snažil pořídit nějaký pěkný snímek, tak kvalita bylo o ničem. Bylo to až neuvěřitelné ale mlha se zvedla až v 14 hodin. To už téměř všichni ptáci nažraní a plní rybek odletěli pryč. Kryt jsme nechali na místě a na potřetí to konečně vyšlo. Další den opět jsme se ještě za tmy vkradli do krytu, nestačili jsme ani roztáhnout stativy a vytáhnout foťáky a už si přímo před kryt tak na 10m sedaly první volavky popelavé. Najednou ale zase uletěly. Nejdříve jsme mysleli, že naší vinou a tak jsme rychle všechno připravili pro focení. Ale když sem se podíval dál bylo všechno jasné . cca 200m od krytu stál majestátně orel mořský a žral velku rybu. Nejspíš on byl tou příčinou, proč volavky odletěly. Stihli jsme pořídit několik snímků ale na tu dálku a ještě v tom ranním šeru to nebylo ono. Když orel odletěl, vrátily se volavky a začaly lovit přímo u krytu. Byla to pěkná podívaná. Hned k nim přilétly i volavky bílé . Bylo zajímavé je pozorovat jak vytvořily rojnici a šly jedna vedle druhé směrem k nám . hlavy jim lítaly do vody a polykaly rybku za rybkou. Občas se z ničeho nic prudce zvedly a odletěli, něco je kousek od nás z břehu plašilo.
Marně jsme vyhlíželi lišku nebo jiného predátora, nic jsme neviděli. Důležité je že se zase po krátké době vracely zpátky. Uzávěrky fotoaparátu jen cvakaly ,bylo to jak někde na módní přehlídce jenom že místo modelek na molu tam byly volavky v bahně. Čas rychle utíkal, paměťové karty se vesele plnily a než jsme se nadáli bylo slunce postavené tak že jsme fotili proti němu. Nezbývalo než kryt zbalit a přestavět jinam. Přesunuli na druhou stranu rybníka a znovu postavili kryt na místě kde lovil ledňáček. Sotva jsme postavili kryt už tam byl mladý mořský racek. Lovil rybky jednu za druhou, a ledňáček nikde. Racka jsme mněli nafoceného snad ze všech stran a chybělo už jen jak dělá kotrmelec .Pořád lovil na stejném místě kde loví ledňáček, ale ten nikde. Pak nás napadlo že se racka bojí a tak jsme se snažili ho vyplašit , ale tomu se z tama nechtělo. Během půl hodinky přiletěl i ledňáček , a za chvilku bylo bylo odfocené, karty plné a ledňáček mněl víc fotografií než nějaká modelka . Byla to prostě taková správná neděle.